14. listopadu 2008 v 22:56 | crazynka**
...
,, Nechápu proč učí ve škole kde je nadpoloviční většina holek. V klukovský by mu bylo líp, co? ,, Uchichtne se Vanda. Má pro to důvod, tělocvikář je totiž ještě mladý, přišel na naši školu hned po fakultě teprve vloni, a protože nevypadal a nevypadá vůbec špatně, okamžitě se stal vyhledávaným objektem a cílem mnoha Amorových šípů. Vystartovala po něm i dokonce Vanda, ale stejně jako všechny před ní neuspěla. A to je spolužačka a kapitánka volejbalového družstva oficiálně uznávanou kráskou školy, už na loňských majáles vyhrála korunku Miss majáles a ani se u toho nezapotila. Po téhle zkušenosti jsme s holkama usoudily, že náš milý Kozina je gay. Tohle vysvětlení sice vzalo spoustě do tělocvikáře zamilovaných studentek, nicméně okamžitě se ujalo a o Jeníkově orientaci nepochybuje ani náš školník, který je ze staré generace a myslí si, že homosexualita se dá léčit. Na rozdíl od spolužačeksi servítky neberu, v hodnocení jsem mnohem drsnější: ,,Jeník je debil, to je celý.,,
Opláchnu ze sebe pěnu, jogurtové tělové mýdlo voní fakt super, zálibně si čichám ke hřbetu ruky ještě v šatně, kde soukám vlhké tělo do plandavého trička a zavazovací sukně.
Druhačky přijdou do sprchy teprve nyní.
,,Kozina vám myl hlavu pěkně dlouho, co?,, rýpne si Monča.
,,Náhodou, chválil nás,,, ohradí se Anna.
,,Druhý místo není tak špatný, to je fakt,,, uzná Kamila.,, Ale na soustředění to nestačí, bohužel.,, dodá Nina. ,, Proč?,, pokrčí rameny Míša. ,,Záleží na celoročních výsledcích, ne na jednom jediným turnaji. Jde o to, kdo byl lepší celej rok.,,
,,No však,,, trhne Vanda samolibě rameny.
,,A taky na osobním kouzlu,,, přihodí Patricie, která je mi protivnější dokonce, než ředitelovic Anička. Nesnížíme se k dalším dohadům, opustíme ztichlou školní budovu, i ti nejvěrnější diváci vzali roha hned po skončení posledního zápasu, natož ti, co se nenápadně trousili pryč během celého odpoledne, nemluvě o vyslovených drzounech, kteří se ani neuráčili přijít!
Jakmile opustíme chladivou chodbu gymnázia s vysokými stropy a prošlapanými dlaždicemi, připadá nám, že jsme se ocitly v rovníkové Africe. Stejné vedro a dusno.
,,Co tím ty kravky naznačovaly?,,vrátí se k debatě Iveta. ,, Snažily se vyjít s čistým štítem,,, mávne Vanda rukou.,, Bez šance, jsme prostě lepší a soustředění máme v kapse.,,
Přesně tohle si myslíme i my ostatní, rozloučíme se s béčankama a ve čtyřech zajdeme do denního baru se vzletným názvem Viola, co sídlí kousek od naší školy a má takovou vymoženost, jakou je posezení na terase vklíněné mězi dvěma činžáky a zcela zastíněné velkou dřevěnou pergolou, kde je přece jen trochu snesitelněji než na ulici. Vanda s Ivetou, kterým už bylo osmnáct během školního rokum koupí pivo i pro mě i pro Ninu. Ninu čeká oslava plnoletosti v červenci, mě až v srpnu.
,,Pivo obsahuje slad a cukr a spoustu kilojoulů,,, vzdychnu při pohledu na orosený půllitr. ,,Všechny kalorie, co jsme spálily při turnaji, nabereme zpátky...,,
,,Ale taky vitamin B,,, utěší mě Iveta.
,,A spoustu vody,,, přidá se Nina. ,,Takže vlastně dodržuješ pitný režim. Ty nevíš jak je důležitej?,,
Spíš hubená, než štíhlá vegetariánka Nina se světlými, na kluka ostříhanými vlasy as chlapeckou útlobokou postavou, může dodržovat pitný režim klidně i kokakolou a neztloustne, ale my, kterým příroda nadělila trochu robustnější stavbu těla, jsme na tom hůř. Vanda s dlouhými tmavými vlasy, momentálně díky volejbalu spletené v cop, patří mezi šťastlivce, co se mohou na noc nacpat čokoládou a ráno jít na předváděcí molo, do sebe otočí půllitr a zatímco já jsem v polovině, ona už chce obědnávat další rundu.
,,Mně už ne,,, krotím ji.
,,Mně taky ne, otře si Iveta pusu od pěny a odhodí z očí nepoddajné prameny do mahagonova obarvených vlasů. ,,Přijede pro mě Honza.,,
,,I s cisternou, jo?,, zasměje se Vanda. Ivetin kluk, se kterým chodí od prváku, je totiž hasič, takže si ji na tohle téma dost často dobíráme. ,,Má velkou stříkačku?,,
Málem se v pivu utopím. Vanda je v dvojsmyslných a hlavně oplzlých narážkách expert! Iveta se nevzrušeně zazubí: ,,Tak akorát, milé dámy, tak akorát.,,
Hodím na stůl dvacku. ,,Taky musím jít.,,
,,Copak přijede Sebastian?,, zajímají se svorně.
,,Kde by se tu vzal ve čtvrtek?,, zklamu je. ,,Až o víkendu.,,
,,Vztah na dálku, to by mě nebavilo,,, zavrtí Iveta hlavou.
,,Ani v něj nevěřím,,, souhlasí s ní Vanda. ,,Kluci neumí být věrní, jakmile je nehlídáš, hned zahnou. Člověk je musí mít pořád pod dohledem.,,
,,Každej takovej není,,, bráním se. ,,Láska je o důvěře.,,
,,Všechno jde, když je vůle na obou stranách,,, soudí Nina.
,,To známe,,, odfrkne Vanda.
,,Co ten tvůj novej objev, Kazim?,, vyzvídá na ní Iveta.
,,Fakt se jmenuje Kazim, jo?,, zapochybuji. ,,On je Arab?,,
,,Ale ne,,, zasměje se Vanda. ,,Je to jenom zkratka. Karel Zim. Kazim chápeš. A je super. Bere to vážně.,,
7. listopadu 2008 v 17:43 | crazynka
I. Čtvrtek, 21. června
,,Třetí cé, do toho! Třetí cé, do toho!,,
Skandování, které se k nám nese z první řady, není zdaleka tak mohutné, jak
by se slušelo našim takřka skvělým výkonům. Ono není divu, těch pár lidí, co ze solidarity
vůči nám na turnaji zůstalo, je vyloženě v menšině, jiné třídy mají své fankluby zastoupené
určitě početněji. Dost možná nešlo o solidaritu, jako spíš byl tou správnou motivací strach
zdrhnout ze školy v době, kdy by se, nebýt školního turnaje, konala normální výuka. Naši
spolužáci jsou odvážnější, nebáli se risknout útěk a využít čtvrtečního odpoledne na samém
konci školního roku užitečněji. Zvláště když turnaj trvá už druhý den! A pak, ani to označení třetí cé není až tak úplně přesné, protože s Vandou naší kapitánkou, Ninou, Ivetou a mnou totiž hrají
dvě holky z béčka , Monika a Kamča.
,,Dobrý!,, zahučí chorál uznalých hlasů po Ivetině přihrávce, kterou mi pinkne k síti a já jí s
výskokem umístím nechytatelnou smečí do soupeřova hřiště. Bezděčným pohybem odtáhnu alespoň na prchavou chvíli ulepený dres od těla, nesnáším přilnavá trička, elastické bych si dobrovolně na sebe nikdy nevzala, natož když je prosáklé potem, a posunu se po směru hodinových ručiček na Mončinu pozici.
,,29:29,,, zahlásí tělocvikář Jan Sladký zvaný Kozina skóre a dodá poněkud neadresně: ,,Do toho, děvčata makám, makám, jedu, jedu!,,
Není jasné jestli, myslí nás nebo druhandy, které nám po celý letošní rok úspěšně šlapaly na paty a mnohými bezvěrci byly považované za favorizované družstvo! Nakonec se skutečně dostaly spolu s námi do samotného finále.Miluju tyhle ambiciózní slepice! Je fakt, že v trénincích se Kozina věnoval víc jim, ale my s holkama jsme to braly tak, že jsme prostě lepší, proto nemusíme tolik dřít. Většinou každá střední škola preferuje určitý druh sportu. GVN, cvokárna zvaná gymnázium Vitězslava Nováka v Bakově, volejbal. A to od nepaměti, protože naše sousedka a mamka mé nejlepší kamarádky Zuzky, tenhle ústav navštěvovala o pětadvacet let dříve než já a už tehdy měl vojbal zelenou.
,,Nejvyšší čas to ukončit,,, broukne Vanda a připraví se k servisu. Mistři končí esem, aspoň se to tak říká, my si s těmi snaživkami s ředitelovou dceruškou Aničkou v čele vyměníme několik míču, načež je Nina převeze blafákem, naznačí tělem směr a umístí bálon přesně na opačnou stranu, holkám nepomůže ani ukázkový blok všech tří předních hráček.
,,Super!,, Tlesknutím dlaněmi o dlaně si se spoluhráčkami vzájemně poblahopřejem k výhře a se soupeřkami si podáme ruce, protože to tak vyžaduje sportovníb etiketa. A hlavně náš pan ředitel, který se na finále školního turnaje přišel podívat.Jelikož jsme v pozici absolutního vítěze, potřeseme jim pravicemi s chutí a s jistou dávkou škodolibosti, jak jinak. Nešlo jenom o to vyhrát, ale dokázat jim že jsme lepší (a pocit je to k nezaplacení,co si budeme povídat), i když se snažily ze všech sil, to se musí přiznat, ale vybojovat si účast na soustředění a následném turnaji středních škol, který se bude konat příští týden v kempu Modrá louka. Nevíc místo školy, což na konci roku není až taková výhoda, už se beztak neučí a kromě toho i všichni ostatní už končí ve čtvrtek, páteční ředitelské volno tak prodlouží letní prázdniny o celý jeden den. Jde o princip! A taky o pocit alespoň v něčem být nejlepší ze všech dvanácti tříd. A to nepočítám čtvrté ročníky, které školu už definitivně opustily už začátkem června.
,,Dobrý výkon,,, pochválí nás Kozina, načež se přitočí k poražené šestici a začne s nimi rozebírat jednotlivé chyby, jichž se soupeřky dopustily. Vyměníme si s holkama pobavené úsměvy. Druhačka Patricie si jich všimne a ohrne ret s čitelným výrazem vy krávy. Několikrát rychle za sebou spojím ukazováček s palcem, to jako aby sklapla patky.
,,Nic si z toho nedělejte,,, těší je Vanda s hranou účastí. Svítá vám na lepší časy: příští rok touhle dobou máte reálnou šanci vyhrát vy, protože ti nejlepší už budou pryč.,,
Rozřehtáme se a Kozina nás s výtkou o nesportovním chování pošle do sprch.
,,Jak nesportovní?,, hájí se Vanda. ,,Chtěla jsem je povzbudit! Prohra s mistry nebolí tolik jako s outsidery!,,
Se smíchem odtáhnu tričko s emblémem GVN a tmavými mapami potu těla a peláším za holkama. S nevýslovnou úlevou ho v šatně přetáhnu přes hlavu, shodím elastické trenýrky, kalhotky a podprsenku a se zavřenýma očima vychutnávám rozkoš vlažné vody doopadající na rozpařené tělo, záda i ňadra. Nejsem zrovna sportovní typ a volejbal je vlastně jediný sport, ve kterém je mi moje vysoká a drobátko mohutnější postava k něčemu dobrá. Tak třeba gymnastkou bych být nemohla, taková kladina je je mou noční můrou od doby, co jsem se na ní vřítila s elegancí hrocha a při něčem, co měla být holubice, jsem spadla, výkony na žíňence také nepatří mezi ty nejladnější a bradla vyloženě nenávidím, onehdy jsem zůstala zavěšena v kruhách za jednu nohu, a Kozina měl plné ruce práce, aby mě v pořádku dostal na pevnou zem, dle Ivety jsem tam visela jak chcíplý vorvaň, a atletika rovněž není mou silnou stránkou. Baví mě smysluplné sportování, kdy o něco jde, tedy míčové hry. Anebo spinning, který se Zuzanou provozujeme v jednom spinningovém centru kousek od našeho baráku přes zimu a jízdu na in-linech v parku přes léto. A úplně, ale úplně nejvíc mě na sportu baví chvíle, kdy je po všem a já ze sebe ve sprše mohu smýt únavu. Cítím se pak nádherně, uvolněně a spokojeně, sportem se vylučují nějaké ty látky, jak nás to učila chemikářka madam Currie, naše třídní, po čem je dobrá nálada. Po dvou pivech jsem sice vysmátá víc, ovšem pocit vlastního uspokojení, že člověk udělal něco pro štíhlou linii, absolutně chybí a dostaví se spíš výčitky svědomí, z nalemtaných kalorií.
,,Jéňa je pěknej škrt, co?,, baví se Iveta ve sprše. ,,Řekne jenom dobrej výkon. Aby nás nepřechválil!,,
,,Jéňa je divnej,,, mávna rukou Nina.
1. listopadu 2008 v 14:22